Černá jiskra se zavrtěla ve spánku a pomalu začínala vnímat své okolí. Cítila, že leží na měkkém podkladu, a do čumáčku ji uhodila vůně čerstvé kořisti. První myšlenka, která jí přišla na mysl, byla: jsem mrtvá? Ale tu okamžitě zavrhla, když si uvědomila hladem svírající se žaludek. Otevřela oči a posadila se. Jen matně si vzpomínala, co se událo. Rozhlížela se kolem, teď když se pomalu vzpamatovala, ucítila ve vzduchu pachy spousty koček. Chvíli jí trvalo, než si dala dvě a dvě dohromady.
"Ale? Tak Šípková Růženka se konečně probudila?" ozval se nečekaně malou mýtinkou kousavý hlas, až Černá Jiskra leknutím nadskočila. Teprve teď si všimla, že jen pár metrů od ní sedí žlutohnědá kočka a pozoruje ji ostřížím zrakem. Z jejího tónu se Černé jiskře zježily chlupy na hřbetě a měla chuť se k té kočce rozeběhnout a jednu jí vrazit. "Co máš za problém?!" prskla místo toho.
Kočka neodpověděla, jen si ji měřila pohledem. Nebyl nepřátelský, spíše nedůvěřivý a opatrný, a Černá jiskra měla pocit, že jí vidí až do hlavy. Vůbec neměla ráda, když si ji někdo takhle prohlížel. Věděla, že vypadá příšerně - malá vychrtlá kočka, směšná napodobenina silné šelmy, kterou byla jen ve svých nejskrytějších snech. Navíc vedle téhle krásné kočky s jantarovýma očima si připadala ještě nicotnější. Její výraz však zůstával kamenný.
Najednou se kapradí ohraničující mýtinku rozhrnulo a na mýtinku vešel starý hnědý kocour.
"Vidím, že už jste se seznámily!" zvolal vesele, když položil na zem králíka, kterého přinesl s sebou z hromady kořisti. "To je dobře, že už jsi vzhůru, Diamantová hvězda by s tebou ráda celou záležitost ještě jednou probrala…"
Černá jiskra nejspíš koukala jako spadlá z Marsu, protože ten kocour se vzápětí rozesmál a přisunul k ní králíka. "Najez se a já ti to vysvětlím…" řekl už s vážnější tváří a sledoval, jak se kočička hladově zakousla do masa. " Diamantová hvězda je naše velitelka. Ta kočka, která s tebou mluvila, když jsi přišla."
"Ale já myslela, že už jsme si vše pověděly," namítla Černá jiskra mezi sousty. Jídlo jí opravdu přišlo vhod a chlácholilo její vzbouřený žaludek. "Že je vše vyřešené - můžu tu zůstat aspoň pár dní."
"Hahaha!" tentokrát se zasmála ta kočka, která ji nejspíš hlídala při spánku. "V tu chvíli jsi byla téměř mrtvá vyčerpáním, mohla jsi říct cokoliv, jen aby sis život zachránila. V této době se na našem území usazují tuláci a určitě nechystají nic dobrého. Myslíš, že tě tu může nechat jen tak? Musí si tě ještě pořádně prověřit…"
"Ale neboj, když řekla, že tu můžeš zůstat, tak taky můžeš. Diamantová hvězda drží slovo," dodal ještě ten kocour. Černá jiskra pohlížela z jednoho na druhého a přemýšlela nad svou bídnou situací. Vydaná na pospas klanu koček, které jí můžou pomoct, ale i zabít. Když zhltla celého králíka, šla zahrabat kosti na kraj mýtinky a už zaslechla jen, jak hnědý kocour říká té kočce: "Dojdi pro Diamantovou, prosím tě, Lví tlapo."
Když Diamantová hvězda spolu se svou zástupkyní, Nocí, a Lví tlapou vešla na mýtinku léčitelů, Černá jiskra už je očekávala sedíce ve svém provizorním pelíšku. Keřoočko ležel stočený na skále a vyhříval na sluníčku svůj starý kožíšek. Jakmile spatřil příchozí kočky, zvedl hlavu v kývnutí na pozdrav a našpicoval uši, aby mu nic neuniklo.
Černá jiskra vstala a sklopila hlavu. Bylo jí to proti srsti, ale uvědomovala si, že jí ty kočky zachránily život. Prostě jí to přišlo vhodné.
"Černá jiskro," oslovila ji Diamantová hvězda, když zastavila kousek od ní. Kočička zvedla hlavu a s kamenným výrazem se zadívala na velitelku. "Já jsem Diamantová hvězda, velitelka Diamantového klanu. Tohle je má zástupkyně, Noc," kývla směrem k černé kočce, která se jí usadila po levém boku. "A tohle je naše věrná válečnice, Lví tlapa," kývla směrem ke druhé kočce, která Černé jiskře věnovala nedůvěřivý pohled. "Keřoočka už znáš, je to náš klanový léčitel," mávla ocasem na Keřoočka a ten jen souhlasně zamručel. "Jak jsem již řekla," pokračovala Diamantová hvězda, "můžeš tu zatím zůstat. Teď stejně nejsi ve stavu, kdy bys mohla někam cestovat… Ale rádi bychom si znovu vyslechly tvůj příběh." Věnovala Černé povzbuzující úsměv a usadila se na pohodlný mech. Noc a Lví tlapa svou velitelku napodobily a Kořoočko zbystřil. Všichni čekali, až kočička spustí.
Černá jiskra přešlápla na místě a přemýšlela, co od ní vlastně čekají. "Vždyť už jsem vám vše řekla… Jsem z daleka. Rodinu ani domov nemám," říkala stručně se stále kamenným výrazem. "Na vaše území mě zahnala liška, o čemž jste se sami přesvědčili…"
Všechny kočky pozorně naslouchaly. "Stručné a výstižné," poznamenal Keřoočko.
"Dobře, věřím ti…" přikývla Diamantová. "Náhodou jsi cestou nenarazila na nějaké tuláky?"
"Tuláky?" Černá jiskra se kysele ušklíbla. "Kdyby vás honila liška přes půl kraje, všímali byste si nějakých tuláků?" Pak se bláznivě zasmála nad absurditou té otázky.
"Má pravdu, to asi ne," pokrčila rameny Noc s úsměvem. V tu chvíli kapradinový tunýlek zašustil a na mýtinku vběhla Toulka s tlamičkou plnou bylinek.
"Ahoj," pozdravila ji Lví tlapa. "Proč jsi tak mokrá?" dodala zvědavě.
"To by mě taky zajímalo," mňoukli Keřoočko a Diamantová hvězda sborově, načež si všichni vyměnili pobavené pohledy. Toulka se zarazila, když tu spatřila tolik významných koček. Upustila bylinky na zem a vyhrkla: "O co jsem přišla?"
Chvíli se rozhostilo naprosté ticho, že by bylo slyšet list ze stromu spadnout. Keřoočko spaloval svou učednici káravým pohledem a kočky vyčkávaly. Černá jiskra se zase posadila, jelikož okolní dění se jí už netýkalo, a tak jí nepřišlo přespříliš zajímavé.
"Ou," špitla Toulka, když jí to došlo. Sklopila ouška k hlavě a trochu se přikrčila pod pohledy čtyř koček. "Byla jsem pro bylinky a cestou jsem se vykoupala v potoce…" zašeptala skoro neslyšně. Nemohla prozradit chudáka Gryfoxe, nic přeci neudělal! Ale lhaní jí taky zrovna moc nešlo.
"Nu dobrá," prohlásil po další odmlce Keřoočko, ale žádná kočka se netvářila příliš přesvědčeně. "Vezmi ty bylinky a dej je k ostatním." Toulka přikývla a popadla bylinky, aby byla co nejdříve zbavena těch nedůvěřivých pohledů, které za ní kočky vrhaly.
"Měli bychom klanu osvětlit současnou situaci…" poznamenala Noc, když se učednice vzdálila.
Diamantová dala své kamarádce za pravdu. "Ale ještě bych s tím tak den počkala. Černá jiskra se mezitím trochu vzpamatuje a já ještě stačím zařídit jednu věc." Spiklenecky zamrkala na zmatené kočky, ale ani jedna se neodvážila protestovat. Pak se velitelka zvedla a chystala se k odchodu.
"Černá jiskro?" vzpomněla si ještě.
"Hm?"
"Být tebou snažila bych se neznepřátelit si klanové kočky. A varuji tě: většina z nich ti nebude moc důvěřovat a budou si tě hlídat, tak žádné blbosti! Lví tlapa ti bude dělat společnost po prvních pár dní… Neškleb se tak! Je sice nedůvěřivá k cizincům, ale jinak je to hodná kočka." Na to se otočila a odešla. Lví tlapa spokojeně přikývla na důraz jejích slov a Noc se tiše zasmála.
"Já vás nyní taky opustím, můj učedník na mě čeká," přidala se Noc a kývla kočkám přátelsky na pozdrav. "Užijte si den!"
Lví tlapa s Černou jiskrou osaměly. Keřoočko sice stéle ležel na skále, ale nevěnoval jim téměř žádnou pozornost. Lví tlapa přistoupila k Černé jiskře a zadívala se jí do očí. Kočička opětovala pohled jen chvíli, pak musela ucuknout.
"Diamantová hvězda ti věří…" zašeptala Lví tlapa a naklonila hlavu na stranu. "Dobrá tedy, zkusím to s tebou. Přeci jen nevypadáš, že bys lhala. Ale opovaž se zklamat mou důvěru! Mělo by to kruté následky," zasyčela zlověstně. Pak se její výraz proměnil a na tváři se jí objevil vřelý úsměv. "Jinak… Vítej v Diamantovém klanu! A teď mě prosím omluv, od rána jsem nic nejedla," dodala a odběhla do tábora. "Hned jsem zpět!" Zavolala ještě přes rameno.
Černá jiskra za ní zmateně koukala. "Jé, ty už jsi vzhůru!" Ozval se za ní další hlas, až se jí leknutím zježily všechny chlupy. "Sakra, musíte mě všichni pořád tak děsit?!" zařvala. Keřoočko pootevřel jedno zavřené oko a nesouhlasně si ji změřil. Černá sklopila uši a pohlédla na kočku, která na ni mluvila.
"Promiň, nechtěla jsem tě vyděsit…" omlouvala se hnědá kočička. "Já jsem Toulka."
Černá jiskra si ji zamračeně prohlížela, ale pak její pohled zjemnil. "Ty jsi ta kočka, která se mě zastala!" došlo jí. Toulka pomalu přikývla. "Děkuji ti, nebýt tebe, Hvězdní vědí, jak bych dopadla!" Kdyby kočky rudly, byla by Toulka rudá jako rajče.
"Ále, to nic nebylo!" mávla tlapkou a přátelsky se na ni usmála. "A se Lví tlapou si starosti nedělej. Před pár měsíci porodila koťata a stále má mateřské instinkty, které teď soustředí na ochranu celého klanu." Ale tu už se vracela Lví tlapa se svačinkou v tlamě a kočičky svůj rozhovor odložily na neurčito.
