PF 2012

Přeji vám vše nejlepší do nového roku, hodně lásky, štěstí a vydařených dní. Ať nad vámi drží ochranou ruku celý Hvězdný klan! :)

Inka

Veselé Vánoce!!

Přeji vám všem krásné prožití vánočních svátků, hodně dárků, radosti, dobré nálady a trpělivosti při objíždění příbuzných XD

Veselé Vánoce!! :)

Vaše Inka

Příběh Diamantového klanu - 6. část

předchozí část

Doubek přecházel v učednickém doupěti sem a tam. Slunce stálo vysoko na obloze a Jiskra byla dávno se Zimou na výcviku. Doubek trávil v táboře již pátý den. Už téměř nekulhal, ale Toulka trvala na tom, aby ještě počkal. Čas se nekonečně vlekl a on myslel, že se ukouše nudou. Pobíhal po táboře a snažil se nějak zabavit. Ale nebylo co dělat. Nikdo nepotřeboval s ničím pomoct, ani tu nebyl někdo, s kým by si mohl hrát. Starší se vyhřívali na slunci a z jeho vyrušování byli jen podráždění. Toulka pořád přerovnávala bylinky a nechtěla, aby ji rušil. Kocourek byl plný přebytečné a nevyužité energie, nevydržel chvíli sedět a to ho dohánělo k šílenství. Ani Tajemný z toho nebyl zrovna dvakrát nadšený, pořád dorážel na Toulku. Jednou ho musela přijít uklidnit i Diamantová hvězda. Jako kdyby neměla spoustu jiných starostí. Hlídky přinášely zprávy o dalších tulačkách pohybujících se v jejich teritoriu a ona měla pocit, že jejich tábor někdo sleduje. Ale s Doubkovou hyperaktivitou musela něco udělat. Jediné, co jí scházelo byl podrážděný klan.

Bylo brzké ráno. Noc seděla mezi válečníky a rozdělovala hlídky.

"První hlídku si vezmou Mrak, Severní zář a Orlí spár. Druhou Zima a Tajemný. Jiskra zůstane v táboře, Diamantová hvězda si myslí, že by mohla trochu zklidnit Doubkovi hormony," kočky pobaveně zacukaly vousky a zástupkyně velitelky pokračovala: "Ostatní mezitím půjdou na lov, kořisti není nikdy dost." Všichni přitakali a začali se rozcházet. Noc se rozhlédla a spatřila Jiskru. Právě se vracela od hromady kořisti a v tlamičce nesla hraboše a pěnkavu. Černá kočka se odrazila a jedním skokem se ocitla před ní, až učednice leknutím nadskočila.

"Promiň, nechtěla jsem tě tak vyděsit" usmívala se Noc, "Dneska zůstaneš v táboře a dohlédneš na svého kamaráda, ano?" Mávla ocasem směrem k Doubkovi. Kočička rychle přikývla a utíkala pryč. Noc osaměla. Hodila kritický pohled směrem ke kořisti. Klan se teprve probouzel a jídla bylo dost akorát na snídani. Ano, půjde taky na lov. Protáhla se a vydala se do lesa.

"Co budeme celý den dělat?" Jiskra ležela na zádech a pozorovala blankytně modrou oblohu. Ale žádné odpovědi se jí nedostalo. Zamrkala a otočila hlavu, aby viděla na Doubka, který ležel vedle ní. Kocourek už opravdu nevěděl, jak si má lehnout. Převaloval se na bok, na záda, na druhý bok, na břicho a zase zpátky. Nakonec se zvednul a kroužil kolem Jiskry.

"Nech toho, znervózňuješ mě!" mňoukla kočička a také vstala.

"Tak se pojď alespoň projít."

"Kam? Nemůžeme opustit tábor!"

"Tak se pojď projít po táboře. Z tohohle se zblázním!" zakňučel Doubek a začal obcházet tábor. Jiskra ho jen odevzdaně následovala. Tak obešli tábor poprvé, podruhé, potřetí….

"Jiskro, Doubku! Pojďte sem." Učedníci se právě chystali odstartovat sedmé kolečko, když na ně někdo zavolal od šípkového keře. Byl to Černé klestí, jeden ze starších. "Asi se pěkně nudíte, což?"

"Ano," povzdechla si Jiskra a posadila se naproti němu.

"Tak se usaďte a já vám budu vyprávět příběh," navrhnul kocour, "taky nemám co dělat."

Doubek s Jiskrou se na sebe podívali a bez jediného slova se pohodlně usadili. Černé klestí tedy začal vyprávět:

"Budu vám vyprávět pověst o vzniku tří klanů, které dnes obývají les.

Dříve neexistoval žádný klan. Kočky žily a lovily jak chtěly a kde chtěly. Nebyla žádná pravidla, žádný řád. Když se dvě takové kočky potkaly, strhla se bitka, která většinou končila smrtí jedné z nich. V lese byl neskutečný chaos. Každý se mohl spolehnout jen sám na sebe a musel být velice ostražitý. Ale jednoho dne se narodila kočka, která měla všechno změnit.

Zrzavá kočka jménem Rýša byla chytrá i silná, dobrý lovec i silný bojovník, ale byla i neobyčejně inteligentní. Věděla, že když to takto půjde dál, kočky se vzájemně vyvraždí. Podařilo se jí přesvědčit kočky, že je lepší se spojit a bojovat bok po boku než vést mezi sebou nesmyslné bitky a že mohou žít spolu v míru a pokoji.

Kočky nakonec dostaly rozum, spojily se a nechaly Rýšu, aby je vedla. Tím vznikla nová přátelství, nové lásky a klan se rozrůstal. Silní chránili slabé a všichni si vzájemě pomáhali. Rýša dokázala utišit každou hádku a vyřešit každý spor. Ale nic netrvá věčně.

Když Rýša zemřela, všechny kočky pro ni truchlily a na povrch vyplavala další otázka: kdo teď bude velitelem? Vypukly spory. Každý chtěl mít velkou moc a rozhodovat o celém klanu. Do popředí se dostaly tři nejvýznamější kočky. Diamantová střela, Smaragdová záře a Rubínové srdce. Diamantová střela byla chytrá, poctivá, dokázala řešit zapeklité situace a spravedlivě soudit. Smaragdová záře byla lstivá a proradná, byla to nejlepší lovkyně v klanu. A Rubínové srdce byl statečný a silný bojovník. Ale nikdo neuměl všechno, nikdo nebyl jako Rýša.

Propukla obrovská bitva, ve které proti sobě bojovali vstoupenci těchto tří koček. Pak se stalo něco nečekaného. Měsíc zakryl Slunce a na bojišti se objevil duch Ríši a všech mrtvých koček, které kdy obývaly les. Zjevil se jim Hvězdný klan.

Už nebojujte, pravil duch Rýši. Pokud nemůžete žít spolu, utvořte tři klany. Rozdělte si území a vztyčte hranice. Stanovte zákoník a žijte v míru. Jestli tak učiníte, já vás nikdy neopustím. Budu na vás dohlížet společně s Hvězdným klanem. Velitelům udělíme nová jména a dáme jim devět životů, aby mohli dlouho vést svůj klan. Jedné kočce z každého klanu dáme možnost dorozumět se s námi. Bude se o vás starat - bude to léčitelka. Neučiňte tak a čeká vás zkáza.

Kočky udělaly, co jim nakázala. Rozdělily si území a vznikly tři klany: Diamantový, Smaragdový a Rubínový. A z koček, které se nepřidaly k žádnému z klanů, se staly tulačky."

Doubek ani Jiskra celou dobu skoro nedýchali. Jen upřeně pozorovali Černé klestí a napjatě poslouchali. Ještě chvíli hleděli do prázdna, když Jiskře něco došlo: "Takže Diamantová hvězda je už druhá svého jména?"

Starý kocour se usmál.

"Jsi bystrá," pochválil ji, "ale nemáš pravdu. Slova hvězda a měsíc začali velitelé do jména dostávat až v další generaci."

Jiskra nevěřícně vykulila oči a vstřebávala nové informace.

další část

Příběh Diamantového klanu - 5. část

předchozí část

Diamantová hvězda stála na Placaté skále a čekala, až se všechny kočky shromáždí. Noc vyskočila a zaujala místo po jejím boku. Doubek zatím vyhledal Jiskru.

"Tak co?" zeptala se starostlivě kočička jen co k ní došel.

"Několik dní nebudu moct trénovat. A pak bude co dohánět."

"Ticho, prosim!" velitelčin hlas překřičel všechny rozhovory a zajistil jí pozornost všech očí. "Noc se svou hlídkou narazila na pach neznámé kočky a naši učedníci se s další neznámou kočkou poprali."

"Jak to myslíš, "neznámá kočka", snad víte, ke kterému klanu patří nebo ne?" ozval se někdo z davu.

"Právě, že nevíme. Nemá pach žadného z klanů. Možná, že to byla tulačka." Mezi kočkami to udiveně zašumělo.

"Myslíš, že by tuláci našli odvahu se vrátit?"

"Myslím, že by se vrátili, kdyby našli nějaký způsob, jak nám tu porážku a vyhnání oplatit. Ale nevíme jistě, jestli jsou zpět. I přes to se mějte na pozoru a učedníci mají zakázáno sami opouštět tábor." Diamantová rychle ukončila diskuzi a ladně seskočila na zem.

Klan by měl určitě spoustu otázek, kterým se chtěla vyhnout. Věděla, že na ně nezná odpověď. Připadala si tak bezmocná. Možná to byla jen jedna kočka a už se nevrátí, ale co když ne? Nedostatek informací nechával místo pro nové spekulace. Vrátili se tuláci a v lese číhá nebezpečí? Došla do svého doupěte. Několikrát se na místě otočila, aby ušlapala mech a stočila se do klubíčka. Zlé myšlenky ji tížily, neznámost situace děsila. Musí být silná!

"Tak se uvidíme později," rozloučil se Doubek s Jiskrou a odkulhal se do doupěte učedníků. Jiskra se rozhlédla po táboře, jestli neuvidí svoji učitelku. Zima stála na druhém konci tábora mezi ostatními válečníky. Když zaznamenala Jiskřin pohled, vydala se za ní.

"Zbývá ještě polovina dne," promluvila sametovým hlasem, "půjdeme nalovit pro starší."

Učednice přikývla a obě kočky opustily tábor.

Když už se slunce sklánělo k obzoru a obloha začala tmavnout, vrátily se zpátky. Každá měla tlamičku plnou čerstvé kořisti, pěnkav a hrabošů. Lov se zdařil. Všechno odnesly starším. Ti byli z množství jídla nadšení a přizvali je k večeři, ale Jiskra odmítla. Po dnešním dni byla unavená a na jídlo neměla ani pomyšlení. Poděkovala a vydala se na druhou stranu mýtiny.

V učednickém doupěti bylo ticho, až na Doubkovo pochrupování - už spal. Z vidiny klidného odpočinku se jí podlomila kolena. Lehla si vedle něj a zavřela oči.

další část

Jak je škola (ne)zábavná

Ve škole se vždy tak stráášně bavím, že se mi z toho chce spát XD A jak mám v ruce tužku, čmárám po lavici. Většinou jsou to opravdu jenom čmárance, hvězdičky a samé blbosti. Už třikrát jsem tu lavici měla celou počmáranou....... a pak přišla uklízečka a umyla ji! Tentokrát jsem si ale nakreslila kočičí oko a jestli ho někdo smaže, budu vraždit!

Ne, takhle to fakt nevypadá! XD Trochu jsem si pohrála s Corelem. Nedokážu namalovat dvě oči stejného tvaru a velikosti a v mé lavici jsou mikroskopické díry, stopy po předchozých majitelech. Takhle:

Jo, škola je opravdu zábavná...

Příběh Diamantového klanu - 4. část

předchozí část

Zima, Jiskra, Doubek a Tajemný vešli do tábora a zamířili k Placaté skále. U jejího úpatí seděli Diamantová hvězda a Noc a vážně diskutovaly. Když kolem nich procházeli Tajemný a kulhající Doubek, udiveně se na ně zahleděly. Tajemný kývl na pozdrav a vedl učedníka dál k léčiteli. Zima s Jiskrou se usadily v uctivé vzdálenosti od obou koček a čekaly, dokud jim velitelka nedala mávnutím ocasu znamení, že mohou přistoupit. Tázavě střihla ušima a Zima spustila: "Jiskra s Doubkem našli tulačku lovící na našem uzemí a trochu se s ní poprali." Diamantová je zamyšleně pozorovala.

"Takže je to pravda, tuláci se vrátili a začali lovit na našem území," zamumlala Hvězda, "zajdi se, prosím, podívat na Doubka," obrátila se na svou věrnou přítelkyni a Noc s přikývnutím odběhla.

"Musíš být vyděšená...," zašeptala směrem k učednici.

"Ani ne, podařilo se nám ji vyhnat," namítla kočička a celou událost pečlivě vylíčila. Velitelka se musela usmát. Tak malá a už má tolik odvahy. Ale právě odvaha bez rozumu ji může dovést do záhuby. Zatřepala hlavou, aby zahnala negativní myšlenky. Její klan je přeci silný! A Hvězdný klan při nich stojí. Jen toulavky jí dělaly starosti. Musí to oznámit. Vyskočila na Skálu a začala svolávat klan.

Noc obešla Placatou skálu a prošla kapradinovým tunýlkem zpevněným větvičkami na mýtinku, kde sídlil Keřoočko. Když vešla, seděl na druhém konci u malé skalky a pozoroval Toulku ošetřující Doubkovu ránu. Tajemný postával vedle nich a na něco se vyptával. Noc k nim přistoupila a posadila se vedle Tajemného.

"Bude v pořádku," prohlásila léčitelská učednice, když skončila, "jen si pár dní poleží."

"Budu hodně pozadu s výcvikem." posmutněl Doubek. Jeho učitel do něj povzbudivě šťouchnul hlavou.

"Až se uzdravíš, rychle to doženem a pak se staneš válečníkem a dostaneš své válečnické jméno!" Tajemný dobře věděl, že je to Doubkovo nejvetší přání, stát se dobrým válečníkem a bojovat po boku ostatních za svůj klan. Kocourek zasněně přikývl. Představil si, jak drží vigilii a celý klan provolává jeho jméno. Jednou ten den přijde a on dokončí výcvik.

Tok jeho myšlenek přerušil hlas Diamantové hvězdy.

"Důležité oznámení?" podivil se Keřoočko. "Co se může dít?"

další část

Nejoblíbenější knižní postava - Ohnivé srdce

To bude zajímavé....... píšu sice až na poslední chvíli, neboť jsem nemohla vymyslet nic smysluplného, ale lepší pozdě, než nikdy, ne?

---

Ohnivé srdce je hlavní postavou z první série knížek od Erin Hunter s názvem Válečníci. Tahle postava je jedinečná už tím, že to není člověk, ale kočka. Ohnivé srdce, zkráceně Ohnivous, je válečníkem Hromového klanu. V lese je celkem pět klanů: Hromový, Říční, Větrný, Stínový a Hvězdný klan nebeských válečníků. Ohnivé srdce přišel do lesa jako domácí mazlíček jménem Zrzek. Nejprve se popral s Šedákem, který se později stal jeho nejlepším přítelem. Při jmenovacím ceremoniálu dostal učednické jméno Ohnivák. Modrá hvězda, velitelka klanu, mu tehdy řekla, že vypadá jako "hořící pochodeň". Zrzavý kocourek s jasně zelenýma očima bojuje po boku svých přátel proti ostatním klanům a zažívá úžasná dobrodružství. Nikdy se nevzdal a bojoval za pravdu, i když jí nikdo nevěřil. Je to přirozený vůdce a byl předmětem věštby: "Jen oheň může náš klan spasit."

Do češtiny byly přeloženy první dva díly této série: Divoké kočky a Oheň a led. Doporurčuji všem!

Obrázek kočky

Neměla jsem co dělat, tak jsem nakraslila kočku. Já vím, že to není nic moc a navíc nemám skenr, takže je to jen vyfocené, ale co se dá dělat XD.

Příběh Diamantového klanu - 3. část

předchozí část

Noc stála uprostřed tábora a sledovala Mraka se Severní září, kteří k ní mířili. Právě se vrátili z první hlídky a měli jí předat zprávu.

"Zkontrolovali jsme východní část," hlásil Mrak, "podél hranic i hlouběji v našem teritoriu vše v pořádku" Severní zář přikývla na souhlas. Zástupkyně velitelky jim poděkovala a vyrazila z tábora zkontrolovat západní část spolu s dalšími dvěma válečníky. Rozeběhla se lesem směrem k severu, až doběhla k potůčku. Kousek za ním hraničí území Diamantového klanu s územím Smaragdového klanu. Noc zavětřila. Neucítila nic neobvyklého, vše bylo v pořádku. Běžela po proudu zurčící vody. Několikrát se jí do cesty připletl pařez nebo skalka, párkrát se od potoka vzdálila. Byla asi v polovině cesty k řece, když ji do čumáku uhodil neznámý pach. Smykem zastavila a začala prozkoumávat okolí. Ano, byl to kočičí pach, ale proč jí přišel tak neznámý? Tohle nebyl pach klanové kočky! Ale to přeci není možné! Komu jinému by patřil? Pak se jí v hlavě začala rýsovat teorie… To je nemožné! Tuláci byli vyhnáni z našeho teritoria už před mnoha úplňky! Otočila se a vracela se do tábora.

Tajemný se protáhl mezi malými borovicemi a stanul na malém paloučku, jen tak velkém, aby stačil pro výcvik dvou učedníků. Na jeho druhém konci seděla krásná bílá kočka s namodralou tlapkou. Když ho spatřila, přestala si čistit kožíšek a zvesela mu vyšla vstříc. Otřela se mu o bok a kocour spokojeně zavrněl.

"Ahoj, Zimo," pozdravil a dotkl se čumáčkem toho jejího, "kde jsou naši učedníci?"

"Nevím," pokrčila Zima rameny a odebrala se na své původní místo, "ještě nepřišli."

Tajemný se zamračeně usadil vedle ní a nepřítomně se zahleděl do lesa. Už by tu přeci měli být! Co je mohlo tak zdržet? Jako odpověď na jeho myšlenku se kousek od místa, kde seděl, ozvalo zašustění a z lesního podrostu se vynořila udýchaná Jiskra s kulhajícím Doubkem v zádech.

"Co se stalo?" nadskočila polekaně Zima. Jiskra s Doubkem se na sebe podívali a pak spustili jeden přes druhého.

"Tak dost! Nerozumím vám ani slovo!" zavrčel Tajemný. "Doubku?"

"Cestou sem jsme narazili na jednu tulačku," začal kocourek, "lovila na našem území! No… tak jsme se rozhodli ji potrestat." Tajemný se nadechl, jakoby chtěl něco říct, ale Jiskra nadšeně pokračovala: "Vyprášili jsme jí kožich! Měli jste vidět, jak prchala!"

" Vy jste se asi zbláznili!" vyjekl černý kocour a měřil si je nevěřícně pohledem.

"Bylo to od vás nezodpovědné," přidala se Zima. "Co kdyby se vám něco stalo? Co kdyby vás ta kočka zabila? Víte vůbec, jak to bylo nebezpečné pro učedníky, jako jste vy dva?"

Nastalo ticho. Bylo slyšet jen vítr v korunách stromů a zvuky drobných zvířátek ukrytých v trávě.

Jiskra stála celá zkoprnělá. Takovou reakci tedy vůbec nečekala. Asi byla hodně naivní, když si představovala, jak jejich výkon všechny ohromí. Tolik se těšila, až bude o jejich malém vítězství vyprávět. Zklamaně sklonila hlavu. Doubek vedle ní nervózně přešlapoval. Ve vzduchu bylo cítit napětí. Každý přemýšlel, co se asi bude dít dál. Až po nekonečně dlouhé chvíli zazněl do ticha mírný hlas Tajemného: "Jste oba v pořádku?"

"Ano," zašeptala Jiskra téměř neslyšně, "jen Doubek dostal pořádný kousanec do nohy."

"Alespoň, že tak," vydechla Zima.

"Měli bychom se vrátit do tábora. Diamantová hvězda by měla vědět, co se stalo a na Doubka by se měl podívat Keřoočko," odtušil Tajemný při pohledu na Doubkovu ránu, ze které stékaly kapičky karmínově rudé krve.

"Ale - "

"Žádné "ale", Doubku! I já poznám, že potřebuješ léčitele," ukončila Jiskra rázně Doubkovi námitky.

"Půjdeme," rozhodla Zima a skočila do lesa následována ostatními.

další část

Příběh Diamantového klanu - 2. část

předchozí část

Učedníci dojedli a vyšli kapradinovým tunelem ven z tábora. Les příjemě voněl a v mechu se ještě třpitily kapičky ranní rosy. Dali se do uvolněného běhu a vesele skotačili. Doubek vyskočil a packou zachytil drobný cár pavučiny poletující vzduchem. Jiskra se zasmála a zrychlila.

"Počkej na mě!" funěl Doubek, ale Jiskra ho ignorovala a vběhla do vysoké trávy: "Chyť si mě!"

Doubek se zastavil. Může chvíli trvat než ji v té trávě najde. Rozhlédl se kolem. To je nápad! problesklo mu hlavou a začal šplhat na nejbližší strom. Usadil se na větvi a shlížel dolů. Téměř okamžitě uviděl pohybující se trávu a záblesk šedé srsti své kamarádky. Přeskočil na vedlejší strom, ocitl se přímo nad ní. Jiskra stála na místě a dívala se směrem, odkud přišla. Doubek se odrazil a dopadl jí na hřbet. Strhl ji na zem a oba se začali kutálet jako kulička chlupů. Zastavil je strom, který se jim postavil do cesty.

"Mám tě!" vykřikl Doubek v záchvatu smíchu a začal se sbírat ze země. Jiskra se oklepala, aby se zbavila hlíny, která se jí zachytila na srsti. "Ale málem jsem ti utekla!" namítla vesele.

"A Tajemný bude rozzlobený, pokud přijdeme pozdě!" mňoukl kocourek. Jiskra přikývla a vykročila za ním. Šli pomalu lesem, občas prohodili pár slov. Nad hlavami jim zpívali ptáci a pod nohama tiše křupalo jehličí. Najednou se Jiskra zastavila a nastražila uši. Uslyšela šustnutí a rychle se přikrčila k zemi. Doubek byl zmatený, ale napodobil ji.

"Poslouchej," sykla mu do ucha, "slyšíš to?" Doubek se zaposlouchal a opravdu to uslyšel. Otevřel tlamičku a zavětřil. Byl to zvláštní pach, takový ještě nikdy necítil.

"Je to kočka, ale není z našeho klanu," řekl Jiskře, "vlastně ani nepoznám z jakého je klanu."

Prostrčili hlavy kapradím a spatřili tmavě hnědou kočku s černými flíčky. Byla celá vyhublá a srst měla špinavou a slepenou do chuchvalců. Stála k nim otočená zády a plížila se k malé myšce. Podle toho, jaký nadělala hluk nebyla zrovna dobrý lovec.

"Myslíš," zašeptala, co nejtišeji Jiskra, "že je to tulačka?"

"Asi ano, ale nemá tu co pohledávat!" zasyčel Doubek.

"Proženeme ji!" navrhla Jiskra a oči se jí rozzářily.

"Cože?!"

"Pojď, bude legrace!" a začala se tiše plížit k lovící kočce, která si jich dosud ani nevšimla. Došla až k ní a pevně se zakousla do jejího ocasu. Kočka vztekle zavřeštěla a mávala ocasem ze strany na stranu ve snaze učednici shodit. Doubek vyskočil a přitisknul tulačku k zemi. Ale ona byla silnější. Rychle se postavila a Doubek odlétnul, ale Jiskry se ne a ne zbavit. Doubek se rozeběhl a vší silou do ní vrazil. Kočka zavrávorala a přepadla na bok. Učedník se jí pokusil dostat své drápy k břichu a flekatá bojovnice se mu zakousla do tlapky. Kocourek vypísknul a sekl ji do tváře. Jiskra se konečně pustila a tulačka se dala na útěk. Oba přátelé si sedli a ztěžka oddechovali. Když se jim trochu zklidnil dech, Jiskra radostně zavýskala a vyskočila do vzduchu.

"Viděl jsi to? Viděl si, jak utekla? Ta na nás ještě dlouho nezapomene!"

další část

25 bodů, jak zjistit, že čteš moc Válečníky

1) Stále hledáš, kdy vyjde další kniha
2) Pojmenuješ svou kočku válečnickým jménem
3) Pojmenuješ sebe válečnickým jménem
4) Myslíš si, že každá hnědá mourovaná kočka je kotě Tygřího měsíce
5) Dáváš si své jídlo na hromadu
6) Místo obvazu používáš pavučiny
7) Myslíš si, že tvé sny jsou věštby od Hvězdného klanu
8) Myslíš si, že tvoji rodiče jsou každý z jiného klanu
9) Zeptáš se, jestli můžeš jít k léčitelce, místo k doktorovi
10) Dokážeš odříkat celou první knihu bez myšlení
11) Nemáš rád/a pouliční kočky, protože pracují pro Uragána
12) Myslíš si, že by jsi měl/a mít učedníka
13) Zeptáš se svých rodičů, jestli můžeš jít každý úplněk na shromáždění
14) Chodíš na hodně RPG stránek válečníků
15) Zůstáváš aktivní na hodně RPG stránek válečníků
16) Říkáš silnici před tvým domem Hromová stezka
17) Chodíš okolo se značkou, která říka ke kterému klanu patříš
18) Celý den víc jak dvě hodiny mluvíš o Válečnícich
19) Pro své sourozence uděláš jmenovací ceremoniál
20) Když máš kašel, žvýkáš Šantu kočičí
21) Bojíš se Stínového klanu
22) Miluješ jednu kočku
23) Oznámíš svou večeři jako "čerstvá kořist"
24) Píšeš stránku "25 bodů, jak zjistit, že čteš moc Válečníky"
25) Právě tohle čteš XD

Přepsáno s doplněnou interpunkcí ze stránek: http://warriorscz.blog.cz/

Příběh Diamantového klanu - 1. část

"Hej, vy dva, vstávejte!"

Jiskra pomalu otevřela oči. Ve vchodu do učednického doupěte stál černý kocour a propaloval ji pohledem.

"Co se děje, Tajemný?" zeptala se opatrně.

Tajemný se podíval na kocourka sedícího vedle Jiskry. Doubek už byl také vzhůru, zíval a protahoval si tlapky. V doupěti bylo šero, slunce muselo být ještě nízko.

"Za chvíli vám začíná výcvik. Najezte se a potom se sejdeme na palouku."

Oba učedníci přikývli a tajemný válečník odešel.

"Co myslíš, že dneska budeme dělat?" přemýšlel Doubek cestou k hromadě kořisti. Každý si vzal jednu myš a už cupitali přes celý tábor k pařezu, kde spolu obvykle jedli.

"Nemám ponětí," mňoukla Jiskra s plnou tlamičkou. Kůstky malého zvířátka jí křupaly mezi zuby a do celého těla se jí vlévala nová energie a odhodlání.
Tábor se mezitím začal probouzet. Od školky se ozývalo pištění koťat a hlasy matek, které se je snažily utišit. Před šípkovým keřem se usadilo několik starších a začali se vyhřívat na sluníčku. Za Placatou skálou se z kapradinového tunelu vynořila Toulka, léčitelská učednice, a zamířila pro potravu pro sebe a svého učitele. Uprostřed mýtinky se shromáždili válečníci a Noc určila hlídky. Mrak se Severní září vyběhli z tábora splnit pokyny zástupkyně velitelky. Diamantová hvězda pozorovala dění usazená pod Placatou skálou a spokojeně přikyvovala. Chladný větřík jí pročísl srst a spokojenost vystřídaly obavy. Léto brzy skončí a přijde období padajícího listí a nakonec bezlistí. Musí včas zabezpečit svůj klan. Dny se pomalu krátí a sluníčko přestává hřát. Ale ještě je čas…

další část

Fanweb Divokých koček

Je to něco jako česká Warrior cats komunita :) Založila ho Misha a myslím, že je to moc dobrý nápad. Je to blog pro všechny fanoušky Divokých koček. Můžete tam posílat i své vlastní příspěvky. Rozešlete odkaz všem, co mají rádi Divoké kočky, ať se nás tam sejde co nejvíce.

http://warriorscz.blog.cz/

Video by me :)

Geniální nápad!

Dostala jsem úplně geniální nápad! Je to úplně primitivní, nechápu, že mě to nenapadlo už dřív! Tři měsíce přemýšlení a mě to napadne až teď! Jo, jde to se mnou z kopce :) Takže, napadlo mě, že bychom mohli udělat prezentaci o Divokých kočkách - myslím v PowerPointu - a poslat ji po e-mailu jako se posílají řetězovky. Co myslíte? XD

Leták je na světě!

Haló, haló. Slyšte, slyšte. To byl vtip, klidně neposlouchejte XD Chtěla jsem jenom říct, že jsem dokončila již zmiňovaný leták. Visí u nás ve škole a dnes - vzhledem k tomu, že už je čtvrtek - ho odnesu i do knihovny (včera byla zavřená). Neboť je potřeba, aby se první dva díly začaly prodávat, jinak Albatros nevydá zbytek série - což jsem již také zmínila :) Ale naše město je celkem malé a dva letáky nic nezmění a já nemám dost síly - ani času a barvy v tiskárně - na to, abych je rozvěsila po celé České republice. Budu potřebovat vaši pomoc. Do ničeho vás nenutím, ale uvědomte si, pro co to děláme. Pro Divoké kočky. Pro věc, která nás všechny spojuje. Pro věc, bez které by se většina z nás ani neznala. No, řekněte sami. Stojí to za to? Pokud mi chcete pomoct - a tím i Divokým kočkám - napište mi svůj e-mail do komentářů nebo na hnuti.za.divoke.kocky@seznam.cz a já vám ten leták pošlu. Můžete si ho upravit, jak chcete, nevím, jak se vám to bude líbit, nejsem moc velký myslitel :) (Nebo si můžete vytvořit svůj vlastní, nebo vymyslet jiný způsob, jak pomoci Divokým kočkám atd.)

Pokud se vám nezamlouvá ten e-mail, mám ještě tři další XD

Přihláška do nového klanu

Ahoj, kočky! Zakládám nový klan! Bude se jmenovat Diamantový klan (DiamondClan). Všichni zájemci o členství, hlašte se!

Můžete si vybrat jakékoliv postavení v klanu, kromě velitelky :)

---

*Přihláška:

1. tvoje jméno (přezdívka)

2. tvůj blog

3. jméno kočky

4. postavení v klanu (kotě/učedník/válečník/matka/léčitel/popřípadě starší XD)

5. barva srsti

6. barva očí

7. povaha

8. dovednosti

9. zvláštní rysy

10. rodiné vztahy (rodiče, sourozenci, koťata - s kým)

11. přátelé

nepřátelé

láska

12. příběh kočky

13. smrt kočky

14. pokud jsi učedník, můžeš si vybrat učitele

*2., 9., 11., 12., 13., 14. nejsou povinné :)

tuto přihlášku jsem sepsala po vzoru Zimního klanu (Noční trolejbus 409 ) díky za inspiraci :)

Jádro problému

Tak se dostáváme k jádru našeho problému. Omlouvám se, že jsem to sem nenapsala už dřív, ale.....no....prostě mě to nenapadlo. Takže k věci. Albatros vydání třetího dílu zatím neplánuje. Mají problém s "neprodejem" prvních dvou dílů a obchodní oddělení další knihy nechce. Stručně řečeno nevydají další díl, pokud se ty první dva nezačnou nějakým zázrakem prodávat. A protože se Albatros, snad největší nakladatelství v ČR, nedokáže o ten zázrak postarat, musíme to udět my. Věřím ve vaši plnou podporu. Zatím nemám žádný konkrétní plán, ale začala jsem pracovat na jednom letáku. Hodlám ho vytisknout a vyvěsit v naší knihovně, snad si toho někdo všimne a ty knihy ho zaujmou......No, takže jak sami vidíte, nic lepšího než reklama a doporučení mě zatím nenapadlo. Máte-li vy nějaký nápad napište do komentářů nebo na hnuti.za.divoke.kocky@seznam.cz

P.S. Nejsem zoufalá, jen vám dávám příležitost...... :)

---

Proč čtu?

Poslední dobou pořád čtu. Ve škole, ve vlaku, v autobuse, doma........... prostě všude a pořád v kuse. Téměř každý den mám v ruce jinou knihu a spusta lidí se mě pořád ptá na to samé: "Proč furt čteš?" a "To tě to pořád baví?".

---

Když čtu, tak mám neomezené možnosti. Mohu být, kým chci. Mohu cestovat časem a navštívit jiné světy. Mohu dělat, co chci a jak chci. Cestuji vesmírem a bojuji ve středověkých bitvách. Vydávám se na dobrodružné výpravy spolu s hlavními hrdiny. Mohu létat nebo dýchat pod vodou. Mohu čarovat. Mohu dělat cokoliv, být kýmkoliv a kdekoliv. Čtení mi dává pocit svobody, radosti i zármutku. Proto čtu...

Karel Hynek Mácha - Máj

Autor: Karel Hynek Mácha

Ilustrace: Jan Zrzavý

Nakladatelství, rok vydání: Státní nakladatelství dětské knihy, 1964

Literární forma: lyrickoepická báseň

Počet stran: 55

---

Informace o autorovi:

Karel Hynek Mácha (16. 11. 1810 Praha - 6. 11. 1836 Litoměřice) byl český básník a prozaik, představitel českého romantismu a zakladatel moderní české poezie. Vystudoval filozofii a práva. Byl též zručný malíř a herec ochotnického divadla. Proslavil se jak svým životem, tak dílem, jemuž dominuje lyrickoepická skladba Máj (1836), jedna z nejvydávanějších českých knih. Po jeho smrti vyšel román Cikáni a povídka Márinka. (http://cs.wikipedia.org/wiki/Karel_Hynek_Mácha)

Hlavní postavy: Vilém, Jarmila

Obsah:

V předvečer prvního máje sedí Jarmila na břehu jezera a vyčkává na svého milého Viléma. Z člunu, který sleduje, však Vilém nepřichází, ale přichází jeho přítel. Sděluje Jarmile, že Vilém bude příštího dne popraven pro zavraždění svého otce, kterého však neznal. Vilém byl v mládí vyhnán otcem z domova, dal se mezi loupežníky a zabil svůdce své milé, netušil však, že je to jeho otec.
Vilém je ve vězení a přemýšlí o svém životě. Venku se chystají duchové na místě popravy, aby mezi sebe přivítali duši odsouzeného. Ráno z města vychází průvod vojska s odsouzeným. Když Vilém stojí na popravišti, rozhlíží se naposledy po krásné krajině a loučí se se všemi. Byl sťat a jeho kusy těla byly potom vpleteny na kůl. Opuštěná skupina loupežníků pro něho velmi truchlí.
Po letech se básník (Hynek) vrací tímto krajem a zastavil se na místě popravy Viléma. Lituje jeho ztraceného života a srovnává svůj život se životem Viléma. I básník byl životem a láskou zklamán.

Citace z knihy:

Byl pozdní večer - první máj -
večerní máj - byl lásky čas.
Hrdliččin zval ku lásce hlas,
kde borový zaváněl háj.
O lásce šeptal tichý mech;
květoucí strom lhal lásky žel,
svou lásku slavík růži pěl,
růžinu jevil vonný vzdech.
Jezero hladké v křovích stinných
zvučelo temně tajný bol,
břeh je objímal kol a kol;
a slunce jasná světů jiných
bloudila blankytnými pásky,
planoucí tam co slzy lásky.

Burcujeme Albatros!

S tímhle mě někteří z vás předběhli, ale já to sem stejně musím napsat!

---

Jste fanoušci Divokých koček od Erin Huntové? Přejete si, aby vyšel další díl v češtině? Pomozte nám přesvědčit Albatros! Neváhejte a napište e-mail na albatros@albatrosmedia.cz ! Přidejte se k našemu hnutí a dejte tím českým Divokým kočkám větší šanci...

V JEDNOTĚ JE SÍLA!

Hnutí za Divoké kočky

Přesvědčme Albatros k vydání dalšího dílu! My o něj přece stojíme! No, ne?

---

Divoké kočky (Válečníci), od autorky Erin Hunterové, patří k mým nejoblíbenějším knihám. V originále vydali tři série po šesti dílech a tři díly ze čtvrté série, která má být taky šesti-dílná. České nakladatelství Albatros vydalo pouze DVA díly z první série:

Rok vydání: 2006

Rok vydání: 2010

Já, moje kamarádka a další fanoušci Divokých koček čekáme, jestli vůbec vyjde další díl. Cílem mého hnutí je, abychom spojili své síly a "popostrčili" Albatros kupředu. Přesvědčit Albatros, aby vydal pokračování je tedy tím hlavním cílem! Přece nemůžeme zůstat u toho, abychom sháněli překlad po internetu. Jestli o ty knihy stojíme, musíme se ozvat! Tím, že zůstaneme tichounce v ústraní, ničeho nedosáhneme NIKDY.

Ernest Hemingway - Stařec a moře

Autor: Ernest Hemingway

Ilustrace: C.F.Tunnincliff, R. Sheppard

Nakladatelství, rok vydání: Československý spisovatel Praha 1957

Literární forma: próza

---

Počet stran: 105

Informace o autorovi:
Hemingway Ernest, * 21. 7. 1899, † 2. 7. 1961, americký spisovatel. Postavy jeho románů a povídek jsou převážně muži, vedoucí nebezpečný způsob života (vojáci, rybáři, lovci, toreadoři); díla jsou oslavou jejich odvahy, ale také sondou do jejich psychologie a do pozadí jejich skutků. Nobelova cena v roce 1954 za literaturu. (http://cs.wikipedia.org/wiki/Ernest_Hemingway)

Hlavní postava: Stařec - odhodlaný, cílevědomý, odvážný, silný, vytrvalý

Stručný obsah:
Příběh začíná běžným rozhovorem mladého chlapce se starým rybářem. Starý rybář je chudý a žije prostým životem, mladý chlapec pomáhá rybářům na lodích. Chlapec upřímně obdivuje rybáře, přátelí se s ním a velmi si rozumějí. Jednoho dne vyjede starý rybář na moře. Nahodí návnadu, trpělivě čeká na úlovek. Po delší době se rozhodne zajet dál od břehu, opět vyčkává, když najednou mu zabere obrovská ryba, 5,5 metrů dlouhá. Několik dní a nocí s ní vytrvale a urputně bojuje. Nakonec jí uloví a po cestě domů mu jí celou sežerou žraloci. Krátce po příjezdu na pevninu starý rybář umírá. Celou cestu se rybář povzbuzuje, nahlas si dodává odvahy, mluví s rybou, mluví s mořem. Nejí, pije jen mořskou vodu, ale přesto vytrvává, má křeče, hluboké rány a celou dobu musí obrovskou silou tahat za vlasec. K rybě má úctu a k moři úctu přímo posvátnou. Cestou zpět pobije kolem sedmi žraloků, ale nakonec stejně o rybu přijde. Kniha vlastně ukazuje marnost a beznaděj, ale přesto rybář po příjezdu domů zemře šťastný. Svůj boj vyhrál.

Úryvek:
Vítr je stejně náš přítel, napadlo ho. A pak dodal - někdy. A nesmírné moře se všemi našimi přáteli i nepřáteli. Jak je to lehké, když je člověk poražen, řekl si v duchu. Nikdy jsem nevěděl jak je to lehké. A co tě porazilo? Zeptal se sám sebe.
"Nic," odpověděl si nahlas. "Pustil jsem se moc daleko."

Jack London - Bílý tesák

Autor: Jack London
Ilustrace: Lubomír Kupčík
Nakladatelství, rok vydání: Albatros 2008
Literární forma: dobrodružná próza

---

Počet stran: 189

Informace o autorovi:
Jack London (1876 - 1916) byl americký spisovatel. Psal námořní povídky, povídky a romány z aljašské přírody a stal se i válečným zpravodajem v Rusko - Japonské válce. (více na http://cs.wikipedia.org/wiki/Jack_London)

Hlavní postavy: Bílý tesák, Kiča, Šedý bobr, Hezoun Smith, Weedon Scott

Obsah:

První část
Vyhladovělá vlčí smečka pronásleduje Billa, Henryho a jejich šestičlenné psí spřežení. Mazané vlčici se postupně každou noc podaří odlákat jednoho psa po druhém a smečka si nakonec smlsne i na Billovi. Zesláblému Henrymu se podaří uniknout jisté smrti jen díky nečekanému příjezdu skupiny mužů.

Druhá část
Vyrušená smečka nakonec narazí na losí stádo a hlad je zažehnán. Konečně je i čas na námluvy a smečka se postupně rozpadá. Nakonec zůstávají jen čtyři: vlčice, mladý vůdce smečky, starý jednooký vlk a tříroček. Tři vlci svedou o samici souboj, který díky svým zkušenostem přežije Jednooký. Jednookému a vlčici se narodí mláďata - mezi nimi i šedý vlček.
Pak však opět nastane období hladu. Jednooký se sice snaží lovit potravu, jak může, ale nakonec v boji podlehne rysici. Na lov se pak vydává sama vlčice. Mláďata v doupěti pomalu umírají hladem a z celého vrhu nakonec přežije jen šedý vlček.
Jak vlček roste, začíná postupně zkoumat okolní svět a jednoho dne - v nepřítomnosti lovící matky - se odváží i ven z doupěte. Uloví svého prvního bělokura, se štěstím se vyhne slídícímu jestřábovi a s ještě větším štěstím unikne dravé lasici. Vlček objevuje lov a zabíjení masa.

Třetí část
Jednoho dne vlček narazí na lidi - indiány. Vlčice ho spěchá ochránit, ale jeden z indiánů v ní pozná Kiču, poloviční fenu psa, která kdysi utekla jeho bratru a žila mezi vlky. Kiča si rozpomene na svou podřízenost těmto bohům a tak vlčkovi nezbývá než následovat svou uvázanou matku do indiánského tábora. Jeho nový pán Šedý bobr, ho pojmenuje Bílý tesák.
Bílý tesák se seznamuje s životem v táboře, s podivuhodnými bohy a jejich tažnými psy. Ti jej nenávidí pro jeho vlčí původ a v čele nepřátel stojí stejně starý Lip-Lip. Šedý bobr musí splatit svůj dluh a tak je brzy vlček oddělen od své matky, která putuje ke svému novému majiteli.
Neustálé šarvátky s ostatními psy zapříčiní, že se Bílý tesák stává zlostnějším, divočejším, ale i hbitějším a lstivějším. V táboře zůstává jen proto, že doufá, že se jeho matka jednoho dne vrátí. Když se však indiánský tábor stěhuje na jiné místo, Bílý tesák se pokusí vrátit zpět do divočiny. Ale jeho závislost a poddanost lidem je v něm už příliš zakořeněná. Vrací se k Šedému bobrovi.

Čtvrtá část
V létě 1898 vyrazí Šedý bobr do Fort Yukonu, aby tu prodal kožešiny přicházejícím zlatokopům. Zde Bílý tesák uvidí poprvé bělochy, kteří mu připadají ještě podivuhodnější než indiánští bohové, které dosud znal. Bělošští psi však nestojí za nic a Tesákovou oblíbenou zábavou se stane vyvolávat s nimi rvačky, které obvykle končí smrtí vyprovokovaného psa.
Právě díky této jeho zábavě si jej vyhlédne krutý, zbabělý a nehezký Hezoun Smith. Snaží se Bílého tesáka od Bobra koupit, ale ten se úspěšně brání. Nedokáže se však ubránit whisce, kterou ho Smith začne ládovat a tak nakonec zkrachovalý Šedý bobr Tesáka Smithovi prodá.
Smith krutým zacházením dokáže Bílého tesáka přivést k ještě větší zuřivosti a tak se z něj stane profesionální zabiják, který se úspěšně účastní psích zápasů.
Při jednom takovém zápasu s vytrvalým buldokem Čerokim, kdy Tesákovi už hrozí první a zároveň poslední porážka, zasáhne v poslední chvíli důlní inženýr Weedon Scott a jeho psovod Matt. Polomrtvého psa od Smitha pod pohrůžkou odkoupí.
Ač se to zdá téměř nemožné, podaří se postupně Scottovi v divokém a nezkrotitelném vlkovi vyvolat důvěru a nakonec i lásku.
Čas ubíhal a záliba se měnila v lásku stále rychleji. Už i Bílý tesák sám si ji počal uvědomovat, třebaže nevěděl, co to láska je. Jevila se mu jako nějaká prázdnota v jeho bytosti - hladová, bolestivá a dychtivá prázdnota, jež volala po vyplnění. Byl to neklid a bolest, v níž přinášela úlevu pouhá přítomnost nového boha. Láska mu v takových chvílích byla radostí, divokým a pronikavě vzrušujícím uspokojením. Jakmile se však bůh vzdálil, neklid a bolest se vrátily; prázdnota v něm se opět otevřela a tížila ho svou pustotou a hlad ustavičně hlodal a hlodal.

Pátá část
Závislost Bílého tesáka donutí Weedona Scotta vzít ho do svého domu v Kalifornii. Ve své oddanosti pánovi Bílý tesák nepolevuje ani zde. Zachrání pánova otce - soudce Scotta - před uprchlým trestancem Jimem Hallem a dočká se i vlastních potomků.

Citace z kniy:
"Bílý tesák pozoroval Weedona Scotta, jak se k němu blíží; naježil se a zavrčel na znamení, že se žádnému trestu dobrovolně nepodrobí. Čtyřiadvacet hodin uplynulo od chvíle,kdy rozdrásal ruku, která nyní obvázaná visela na pásce, aby se do ní nehrnula krev. Bílý tesák ovšem už v životě zakusil odložené tresty a předpokládal, že ho taková exekuce stejně nemine. Co jiného také mohl očekávat? Spáchal něco, co i pro něho samotného představovalo svatokrádež: zaryl tesáky do posvátného těla svého boha, a navíc to byl bůh mocnější, bílý bůh. Podle zákona přírody a podle zvyku bohů ho za to mělo čekat cosi strašlivého."

Plány do budoucna

Když jsem si před rokem založila blog, říkala jsem si, že to bude sranda mít vlastní webové stránky. Ale opak byl pravdou. Nevěděla jsem, co mám dělat a co na ty stránky vůbec psát. Až poslední dobou jsem nad tím dost přemýšlela...

V co nejbližší době bych chtěla zveřejnit svůj čtenářský deník (snad vám to pomůže), přibodou i texty nějakých písniček atd.. Mám spousty skvělých nápadů a někdy až moc fantazie.

Bude nějaký čas trvat, než tyto stránky přetvořím k obrazu svému. Ale doufám ve vaši podporu a trpělivost.

Dodatek 6.1.2012:

Plány se často mění a i já je trochu pozměnila. Na písničky se vykašlu, ty jsou tady, a čtenářský deník mě přepisovat opravdu nebaví XD Teď jsem posedlá výhradně Divokými kočkami, tak nic moc jiného nečekejte. Možná jen pár blbostí :)

Dodatek II. 3.3.2014:

Před několika týdny jsem blog částečně pozastavila... Co se týče Divokých koček - stále je mám ráda, ale už jimi nejsem tolik posedlá. Uvědomila jsem si, že přibývá více článků z mého života a DK pomalu ustupují do pozadí. Jistě, blog se vyvýjí stejně jako já. Stále jsem snílek, ale už ne tolik naivní a zcela ignorující realitu. Alespoň doufám. Nevím, kam tohle směřuje. Nevím, kam směřuji já. Ale věřím, že někam určitě.

Dodatek III. 24.7.2015:

Na tenhle článek jsem úplně zapomněla, ale pobavil mě stejně jako před rokem :D Myslím, že od loňského roku so toho moc nezměnilo. Divoké kočky zůstaly jen pouhou úsměvnou vzpomínkou. Nebo ne? Jeden příběh o kočkách teď příležitostně píšu - je to spíš takový fantasy paskvil - ale ten prozatím zůstává v mém počítači. Obávám se, že tato éra je dávno pryč. Na blog zajdu jen občas, když mě napadne nějaká ta geniální myšlenka, o níž se musím se světem podělit. Píšu, protože mě to baví, osvobozuje mé myšlenky, protože chci. Životu zdar přátelé!

Mé oblíbené video - ICE AGE 4