Karel Hynek Mácha - Máj

Autor: Karel Hynek Mácha

Ilustrace: Jan Zrzavý

Nakladatelství, rok vydání: Státní nakladatelství dětské knihy, 1964

Literární forma: lyrickoepická báseň

Počet stran: 55

---

Informace o autorovi:

Karel Hynek Mácha (16. 11. 1810 Praha - 6. 11. 1836 Litoměřice) byl český básník a prozaik, představitel českého romantismu a zakladatel moderní české poezie. Vystudoval filozofii a práva. Byl též zručný malíř a herec ochotnického divadla. Proslavil se jak svým životem, tak dílem, jemuž dominuje lyrickoepická skladba Máj (1836), jedna z nejvydávanějších českých knih. Po jeho smrti vyšel román Cikáni a povídka Márinka. (http://cs.wikipedia.org/wiki/Karel_Hynek_Mácha)

Hlavní postavy: Vilém, Jarmila

Obsah:

V předvečer prvního máje sedí Jarmila na břehu jezera a vyčkává na svého milého Viléma. Z člunu, který sleduje, však Vilém nepřichází, ale přichází jeho přítel. Sděluje Jarmile, že Vilém bude příštího dne popraven pro zavraždění svého otce, kterého však neznal. Vilém byl v mládí vyhnán otcem z domova, dal se mezi loupežníky a zabil svůdce své milé, netušil však, že je to jeho otec.
Vilém je ve vězení a přemýšlí o svém životě. Venku se chystají duchové na místě popravy, aby mezi sebe přivítali duši odsouzeného. Ráno z města vychází průvod vojska s odsouzeným. Když Vilém stojí na popravišti, rozhlíží se naposledy po krásné krajině a loučí se se všemi. Byl sťat a jeho kusy těla byly potom vpleteny na kůl. Opuštěná skupina loupežníků pro něho velmi truchlí.
Po letech se básník (Hynek) vrací tímto krajem a zastavil se na místě popravy Viléma. Lituje jeho ztraceného života a srovnává svůj život se životem Viléma. I básník byl životem a láskou zklamán.

Citace z knihy:

Byl pozdní večer - první máj -
večerní máj - byl lásky čas.
Hrdliččin zval ku lásce hlas,
kde borový zaváněl háj.
O lásce šeptal tichý mech;
květoucí strom lhal lásky žel,
svou lásku slavík růži pěl,
růžinu jevil vonný vzdech.
Jezero hladké v křovích stinných
zvučelo temně tajný bol,
břeh je objímal kol a kol;
a slunce jasná světů jiných
bloudila blankytnými pásky,
planoucí tam co slzy lásky.

Ernest Hemingway - Stařec a moře

Autor: Ernest Hemingway

Ilustrace: C.F.Tunnincliff, R. Sheppard

Nakladatelství, rok vydání: Československý spisovatel Praha 1957

Literární forma: próza

---

Počet stran: 105

Informace o autorovi:
Hemingway Ernest, * 21. 7. 1899, † 2. 7. 1961, americký spisovatel. Postavy jeho románů a povídek jsou převážně muži, vedoucí nebezpečný způsob života (vojáci, rybáři, lovci, toreadoři); díla jsou oslavou jejich odvahy, ale také sondou do jejich psychologie a do pozadí jejich skutků. Nobelova cena v roce 1954 za literaturu. (http://cs.wikipedia.org/wiki/Ernest_Hemingway)

Hlavní postava: Stařec - odhodlaný, cílevědomý, odvážný, silný, vytrvalý

Stručný obsah:
Příběh začíná běžným rozhovorem mladého chlapce se starým rybářem. Starý rybář je chudý a žije prostým životem, mladý chlapec pomáhá rybářům na lodích. Chlapec upřímně obdivuje rybáře, přátelí se s ním a velmi si rozumějí. Jednoho dne vyjede starý rybář na moře. Nahodí návnadu, trpělivě čeká na úlovek. Po delší době se rozhodne zajet dál od břehu, opět vyčkává, když najednou mu zabere obrovská ryba, 5,5 metrů dlouhá. Několik dní a nocí s ní vytrvale a urputně bojuje. Nakonec jí uloví a po cestě domů mu jí celou sežerou žraloci. Krátce po příjezdu na pevninu starý rybář umírá. Celou cestu se rybář povzbuzuje, nahlas si dodává odvahy, mluví s rybou, mluví s mořem. Nejí, pije jen mořskou vodu, ale přesto vytrvává, má křeče, hluboké rány a celou dobu musí obrovskou silou tahat za vlasec. K rybě má úctu a k moři úctu přímo posvátnou. Cestou zpět pobije kolem sedmi žraloků, ale nakonec stejně o rybu přijde. Kniha vlastně ukazuje marnost a beznaděj, ale přesto rybář po příjezdu domů zemře šťastný. Svůj boj vyhrál.

Úryvek:
Vítr je stejně náš přítel, napadlo ho. A pak dodal - někdy. A nesmírné moře se všemi našimi přáteli i nepřáteli. Jak je to lehké, když je člověk poražen, řekl si v duchu. Nikdy jsem nevěděl jak je to lehké. A co tě porazilo? Zeptal se sám sebe.
"Nic," odpověděl si nahlas. "Pustil jsem se moc daleko."

Jack London - Bílý tesák

Autor: Jack London
Ilustrace: Lubomír Kupčík
Nakladatelství, rok vydání: Albatros 2008
Literární forma: dobrodružná próza

---

Počet stran: 189

Informace o autorovi:
Jack London (1876 - 1916) byl americký spisovatel. Psal námořní povídky, povídky a romány z aljašské přírody a stal se i válečným zpravodajem v Rusko - Japonské válce. (více na http://cs.wikipedia.org/wiki/Jack_London)

Hlavní postavy: Bílý tesák, Kiča, Šedý bobr, Hezoun Smith, Weedon Scott

Obsah:

První část
Vyhladovělá vlčí smečka pronásleduje Billa, Henryho a jejich šestičlenné psí spřežení. Mazané vlčici se postupně každou noc podaří odlákat jednoho psa po druhém a smečka si nakonec smlsne i na Billovi. Zesláblému Henrymu se podaří uniknout jisté smrti jen díky nečekanému příjezdu skupiny mužů.

Druhá část
Vyrušená smečka nakonec narazí na losí stádo a hlad je zažehnán. Konečně je i čas na námluvy a smečka se postupně rozpadá. Nakonec zůstávají jen čtyři: vlčice, mladý vůdce smečky, starý jednooký vlk a tříroček. Tři vlci svedou o samici souboj, který díky svým zkušenostem přežije Jednooký. Jednookému a vlčici se narodí mláďata - mezi nimi i šedý vlček.
Pak však opět nastane období hladu. Jednooký se sice snaží lovit potravu, jak může, ale nakonec v boji podlehne rysici. Na lov se pak vydává sama vlčice. Mláďata v doupěti pomalu umírají hladem a z celého vrhu nakonec přežije jen šedý vlček.
Jak vlček roste, začíná postupně zkoumat okolní svět a jednoho dne - v nepřítomnosti lovící matky - se odváží i ven z doupěte. Uloví svého prvního bělokura, se štěstím se vyhne slídícímu jestřábovi a s ještě větším štěstím unikne dravé lasici. Vlček objevuje lov a zabíjení masa.

Třetí část
Jednoho dne vlček narazí na lidi - indiány. Vlčice ho spěchá ochránit, ale jeden z indiánů v ní pozná Kiču, poloviční fenu psa, která kdysi utekla jeho bratru a žila mezi vlky. Kiča si rozpomene na svou podřízenost těmto bohům a tak vlčkovi nezbývá než následovat svou uvázanou matku do indiánského tábora. Jeho nový pán Šedý bobr, ho pojmenuje Bílý tesák.
Bílý tesák se seznamuje s životem v táboře, s podivuhodnými bohy a jejich tažnými psy. Ti jej nenávidí pro jeho vlčí původ a v čele nepřátel stojí stejně starý Lip-Lip. Šedý bobr musí splatit svůj dluh a tak je brzy vlček oddělen od své matky, která putuje ke svému novému majiteli.
Neustálé šarvátky s ostatními psy zapříčiní, že se Bílý tesák stává zlostnějším, divočejším, ale i hbitějším a lstivějším. V táboře zůstává jen proto, že doufá, že se jeho matka jednoho dne vrátí. Když se však indiánský tábor stěhuje na jiné místo, Bílý tesák se pokusí vrátit zpět do divočiny. Ale jeho závislost a poddanost lidem je v něm už příliš zakořeněná. Vrací se k Šedému bobrovi.

Čtvrtá část
V létě 1898 vyrazí Šedý bobr do Fort Yukonu, aby tu prodal kožešiny přicházejícím zlatokopům. Zde Bílý tesák uvidí poprvé bělochy, kteří mu připadají ještě podivuhodnější než indiánští bohové, které dosud znal. Bělošští psi však nestojí za nic a Tesákovou oblíbenou zábavou se stane vyvolávat s nimi rvačky, které obvykle končí smrtí vyprovokovaného psa.
Právě díky této jeho zábavě si jej vyhlédne krutý, zbabělý a nehezký Hezoun Smith. Snaží se Bílého tesáka od Bobra koupit, ale ten se úspěšně brání. Nedokáže se však ubránit whisce, kterou ho Smith začne ládovat a tak nakonec zkrachovalý Šedý bobr Tesáka Smithovi prodá.
Smith krutým zacházením dokáže Bílého tesáka přivést k ještě větší zuřivosti a tak se z něj stane profesionální zabiják, který se úspěšně účastní psích zápasů.
Při jednom takovém zápasu s vytrvalým buldokem Čerokim, kdy Tesákovi už hrozí první a zároveň poslední porážka, zasáhne v poslední chvíli důlní inženýr Weedon Scott a jeho psovod Matt. Polomrtvého psa od Smitha pod pohrůžkou odkoupí.
Ač se to zdá téměř nemožné, podaří se postupně Scottovi v divokém a nezkrotitelném vlkovi vyvolat důvěru a nakonec i lásku.
Čas ubíhal a záliba se měnila v lásku stále rychleji. Už i Bílý tesák sám si ji počal uvědomovat, třebaže nevěděl, co to láska je. Jevila se mu jako nějaká prázdnota v jeho bytosti - hladová, bolestivá a dychtivá prázdnota, jež volala po vyplnění. Byl to neklid a bolest, v níž přinášela úlevu pouhá přítomnost nového boha. Láska mu v takových chvílích byla radostí, divokým a pronikavě vzrušujícím uspokojením. Jakmile se však bůh vzdálil, neklid a bolest se vrátily; prázdnota v něm se opět otevřela a tížila ho svou pustotou a hlad ustavičně hlodal a hlodal.

Pátá část
Závislost Bílého tesáka donutí Weedona Scotta vzít ho do svého domu v Kalifornii. Ve své oddanosti pánovi Bílý tesák nepolevuje ani zde. Zachrání pánova otce - soudce Scotta - před uprchlým trestancem Jimem Hallem a dočká se i vlastních potomků.

Citace z kniy:
"Bílý tesák pozoroval Weedona Scotta, jak se k němu blíží; naježil se a zavrčel na znamení, že se žádnému trestu dobrovolně nepodrobí. Čtyřiadvacet hodin uplynulo od chvíle,kdy rozdrásal ruku, která nyní obvázaná visela na pásce, aby se do ní nehrnula krev. Bílý tesák ovšem už v životě zakusil odložené tresty a předpokládal, že ho taková exekuce stejně nemine. Co jiného také mohl očekávat? Spáchal něco, co i pro něho samotného představovalo svatokrádež: zaryl tesáky do posvátného těla svého boha, a navíc to byl bůh mocnější, bílý bůh. Podle zákona přírody a podle zvyku bohů ho za to mělo čekat cosi strašlivého."