Příběh Diamantového klanu - 1. část

"Hej, vy dva, vstávejte!"

Jiskra pomalu otevřela oči. Ve vchodu do učednického doupěte stál černý kocour a propaloval ji pohledem.

"Co se děje, Tajemný?" zeptala se opatrně.

Tajemný se podíval na kocourka sedícího vedle Jiskry. Doubek už byl také vzhůru, zíval a protahoval si tlapky. V doupěti bylo šero, slunce muselo být ještě nízko.

"Za chvíli vám začíná výcvik. Najezte se a potom se sejdeme na palouku."

Oba učedníci přikývli a tajemný válečník odešel.

"Co myslíš, že dneska budeme dělat?" přemýšlel Doubek cestou k hromadě kořisti. Každý si vzal jednu myš a už cupitali přes celý tábor k pařezu, kde spolu obvykle jedli.

"Nemám ponětí," mňoukla Jiskra s plnou tlamičkou. Kůstky malého zvířátka jí křupaly mezi zuby a do celého těla se jí vlévala nová energie a odhodlání.
Tábor se mezitím začal probouzet. Od školky se ozývalo pištění koťat a hlasy matek, které se je snažily utišit. Před šípkovým keřem se usadilo několik starších a začali se vyhřívat na sluníčku. Za Placatou skálou se z kapradinového tunelu vynořila Toulka, léčitelská učednice, a zamířila pro potravu pro sebe a svého učitele. Uprostřed mýtinky se shromáždili válečníci a Noc určila hlídky. Mrak se Severní září vyběhli z tábora splnit pokyny zástupkyně velitelky. Diamantová hvězda pozorovala dění usazená pod Placatou skálou a spokojeně přikyvovala. Chladný větřík jí pročísl srst a spokojenost vystřídaly obavy. Léto brzy skončí a přijde období padajícího listí a nakonec bezlistí. Musí včas zabezpečit svůj klan. Dny se pomalu krátí a sluníčko přestává hřát. Ale ještě je čas…

další část