Napsala jsem to jako úkol na češtinu (sloh-vypravování) 

Vítr šumí v korunách stromů a v trávě se třpytí kapičky rosy. Vzduch je prosycen svěží vůní a nikde ani náznak lidské civilizace. Již po mnoho generací v tomto lese žijí klany divokých koček podle svých vlastních zákonů.
Já jsem Sokolík, nejstarší učedník Diamantového klanu. Učíme se lovit a bojovat, aby se z nás mohli stát silní válečníci a abychom mohli chránit náš klan.
Přiznávám, že jsem nebyl zrovna nejhodnější kotě, moje matka se mnou měla dost trápení. Jednou byla opravdu tuhá zima, nebyl dostatek potravy a napadlo hodně sněhu. Moje malá sestřička se choulila u naší matky a odmítala si se mnou hrát. Hrozně jsem se nudil, a když zapadlo slunce, nemohl jsem z přebytku energie usnout. Zafoukal vítr, pročísl mi kožíšek a mě se v hlavě začala rodit myšlenka. Kdybych jenom na chvíli odešel z tábora, nemuseli by si toho hned všimnout… Pořád lepší než dřepět tady. A tak jsem se zvednul a potichu prolezl kapradím, které chrání tábor. Vmžiku se do mě opřel ledový poryv větru. Musel jsem přivřít oči a sklopit uši, aby mi do nich nenapadal sníh, ale šel jsem dál. Z dálky jsem zaslechl volání a věděl jsem, že už mě hledá polovina klanu. Udělal jsem sotva pár kroků a najednou za sebou slyším naši velitelku, Diamantovou hvězdu. Když jsem se otočil, stála tu i se třemi dalšími kočkami. Říkali mi, ať jdu zpátky, ale já se nechtěl vrátit. Unudil bych se tam k smrti! Zaprskal jsem a skočil na nejbližšího válečníka. Všichni překvapeně ztuhli a válečník, na kterého jsem se vrhnul, mě odrazil tlapou a seknul mě drápkem do obličeje. Když jsem odlétl do sněhu, Diamantová hvězda mě chytla za kůži na zátylku a vrátili jsme se do tábora. Byl jsem promrzlý snad do morku kostí a už neměl sílu se bránit. Vzali mě k léčiteli, a jakmile usoudil, že jsem v pořádku, vrátil jsem se ke své matce.
Bylo to takové mé první malé dobrodružství a dodnes mi zůstala nad okem jizva. Diamantová hvězda říká, že ze mě bude statečný a silný válečník!
Wow, Sokolík vypadá na kotě, který sme chovali doma. Menoval se Timom, byl to nalezenec a ztratil se nám...
OdpovědětVymazatLiz, ten tvuj kočičák vypadá jako on, jenže on měl ještě černý proužky... Povaha stejná... Nemá reálnej základ (popř. nepřitoulal se k vám)? Jestli jo, tak je to náš Timonek...Jinak je to hezký, hezky si mu vymyslela historii
pěkný
OdpovědětVymazatděkuji
OdpovědětVymazatco ti na to řikala učitelka
OdpovědětVymazatJj, co ti na to řekla učitelka?
OdpovědětVymazatJinak moc krásné, fakt!
[5]: taky by mě zajímalo na co na učitel
OdpovědětVymazatHezké
pan profesor vždycky vyvolá jenom někoho a pak to hodnotí celá třída... ale mě nevyvolal
OdpovědětVymazat