Píšu Ti, příteli, snad pochopíš
Má slova ze srdce vyvstanou
Jak pramen ze země vyvěrá
Já předkládám ti duši svou
Má slova ze srdce vyvstanou
Jak pramen ze země vyvěrá
Já předkládám ti duši svou
Píšu Ti, příteli, z veliké dálky
Snad vzdálenost přátelství nezlomí
Volná jak pták vznášet se nad mraky
Dokud blesk z nebe ho nesrazí
Píšu Ti, příteli, srdce si vylévám
I přes tu volnost mi krvácí
Jen ve svých dopisech útěchu nalézám
Vzpomínka na domov nestačí
Píšu Ti, příteli, sama už netuším
Pero v ruce se třese
Stojím teď na scestí a jen vím
Co stát se má, to stane se
Píšu Ti, příteli, čeká mě střemhlavý pád
Slova má ve vzduchu viseti budou
Píšu Ti, příteli, síly mi ubývá
Však řádky mé zamíří v krajinu rodnou
foceno v: Peñíscola, 2012
Krása.:)
OdpovědětVymazat[1]: Děkuji :)
OdpovědětVymazatJsi vážně dobrá!
OdpovědětVymazatNádherná báseň :)
OdpovědětVymazatWow! vážně krásné, Pájo! ^^ netušila jsem, že umíš skládat básničky ! (y) ;3
OdpovědětVymazat[3]: [4]: děkuji :)[5]: hej! mé jméno je přeci supertajné! ale taky ti děkuji :) umím, ale jen když je správná nálada
OdpovědětVymazatMoc krásná básnička, určitě by vyhrála nějakou soutěž
OdpovědětVymazat[7]: nemyslím si, že je až tolik dobrá, ale děkuji ti :)
OdpovědětVymazatNádhera!
OdpovědětVymazat