Bylo mi devět a táta mi založil blog. Už ani nevím, jak jsme se k tomu dostali.
Můj blog měl ten fešný růžovoučký vzhled s kytičkou a všehovšudy na něm byl jeden článek. Něco styl "Vítejte, jmenuji se tak, je mi tolik, mám ráda tohle..." Ale já se cítila strašně drsně, že mám vlastní blog!
Bohužel zmizel v nenávratnu. Ani si nepamatuji jeho adresu.
Tento blog vznikl jen tak z rozmaru.
Pak nabral směr a bla bla bla.. (Pak ho několikrát změnil a nakonec ztratil, heh.)
Bloguju, protože mě ještě stále baví psát.
Bloguju a vzpomínám na staré dobré časy.
Bloguju, aby mí blogoví přátelé, pokud sem někdy zavítají, věděli, že tu stále jsem pro ně.
Bloguju, protože to osvobozuje mé myšlenky.
Bloguju, protože tohle je můj malý vlastní svět.
Bloguju, protože chci.
Bloguju, tedy jsem.
Jo jo každý nějak začínal
OdpovědětVymazatJá si založila blog angee45, bylo mi děvět a chtěla jsem být velká drsná blogerka, přesně jako ty Furt jsem tam dělala články, kde byl třeba jeden gif křečka žeroucího mrkev a furt dokola jen samý nesmysly, kde jsem ani nic nepsala. Jen jednou jsem tam tedy udělala soutěž o nej fotku psa z internetu, kam jsme si pravidelně dávala hlasy z počítačů všech rodinných příslušníků. Ach ty časy.
OdpovědětVymazat