Pošuk s měšcem a kudlou u pasu.
Tak mě vidí moji spolužáci. Nejprve mě to zjištění zamrzelo. Proč bych kvůli drobné odlišnosti měla být pošuk? Ale tak dnešní společnost funguje, trochu vybočíte z řady a hned vás všichni odsoudí. Pak jsem si řekla: "Vůbec nic jim do toho není, měnit se kvůli nim nebudu." A spokojeně si žila dál.
Každý z nás je pošuk. Jen někteří se bojí dát to najevo. Mají strach, že jimi lidé kolem budou opovrhovat.
Chcete být šťastní? Uvolněte se. Všechno ze sebe vypusťte, zapomeňte na všechny kolem. Nechte toho pošuka ve vás vystoupit na povrch a aspoň na chvíli převzít kontrolu. Cítíte to? Ten pocit svobody? Nikdo a nic na světě vám ho nemůže vzít. Je jen váš! Pozvedněte hlavu, usmějte se a hrdě čelte svému okolí. Když budete sami sebou, jste nepřekonatelní.
Já jsem pošuk. Totální. A jsem jím moc ráda.
Vaše Inka
Pěkně napsáno. Všichni v sobě máme něco, co by nezapadlo, jen někteří to skrývají a bojí se.
OdpovědětVymazat[1]: díky
OdpovědětVymazatTak asi vítám sama sebe v klubu
OdpovědětVymazatTa houpačka je mi povědomá ... Není v Liberci? Protože jsem u stejný fotila psa
OdpovědětVymazat[3]: Vítej, vítej! [4]: Je to fotka z pochodu Ještěd - Kozákov. Kousek od rozhledny Rašovka (vyjdeš ten hnusnej kopec směrem na Javorníky a nemůžeš ji minout), fotila Sneu
OdpovědětVymazat[5]: Jop, tak to je ona
OdpovědětVymazatJuhů! člověka potěší, že je nás víc <3 Jednou mi maminka řekla takové krásné heslo: Zvláštnosti jsou předností... dobře se to pamatuje, a taky je to pravda Nehodlám se měnit kvůli tomu, že někomu nesedí, jaká jsem.
OdpovědětVymazatOstatní mě vidí jako „tu co si je schopná povídat s ovcema na louce a kočkama na stromě“. Myslí si, že mi tím ublíží, ale mě to spíš těší...
Takže! Vzhůru do světa![5]: Ty jsi od Ještědu?
[7]: Ani nevíš, jak jsem ráda, že ještě žiješ! Už sis zkoušela povídat s kytkami, počítačem, autem (s tím si povídá i moje máma, ale instruktor v autoškole se stejně tvářil divně)? XD Nám, bláznům, patří svět! :3
OdpovědětVymazatNe, jsem z Polabské nížiny ráda cestuji a do hor obzvláště
[8]: ovšemže žiju! :) A stýská se mi po vás. Áno, úspěšně konverzuji s našimi kočičkami, králíky, s kobylkou, na které jezdím, se stromy, na které lezu, s lučními květinami, s plyšáky - ano, mám citovou vazbu k plyšákům od maminky - a povětšinou se vším, co si potřebuje promluvit (nefunkční mixér, mobil...) A nepřipadám si divně Ale je fakt, že ostatní na mě koukají jako „hlavně nedělej prudké pohyby, mohla by se splašit“. I moje rodina...ale to se vsákne.
OdpovědětVymazatJá jsem od jestřebích hor, takže zase ráda cestuju do nížin, ale hory miluju. Je v nich taková síla... Za klidem nemusím, protože žijeme na hranicích chráněné krajinné oblasti, takže lidí tu moc není. Mám to moc ráda. Nemusím se strachovat o nic, prostě vyběhnu do lesa a mám klid
Nejzajímavější lidé obvykle bývají ti největší pošuci
OdpovědětVymazatjojo pravda pravdoucí... jako mladší jsem se trápila že mě lidi nemají rádi protože jsme jiná a snažila jsem se jim nějak zavděčit... ale pak jsem přišla že ta přátelství co takto vznikla byla stejně povrchní a nakonec mě všichni odkopli... došlo mi že pro svou jinakost jsme výjímečná a aspoň nejsem tak tuctová jako všichni... proto mi stačí jen pár blízkých lidí kolem mě co mě mají rádi takovou jaká jsem a neodsuzují mě... ti co to neocení by stejně nebyli dobří přátelé
OdpovědětVymazatS tím se dá jen souhlasit, člověk má být sám sebou, tak se cítí nejšťastnější
OdpovědětVymazatJá nevím, jestli jsem pošuk. :( Každopádně za divnou mě měli vždycky.
OdpovědětVymazatHezky napsáno :3 A pěkná fotka ^^
OdpovědětVymazat[13]: všichni jsme pošuci [14]: děkuji :3
OdpovědětVymazat[9]: někdy můžeme uspořádat ten sraz i pro Wormely dojedu do Liberce, vytrhnu ji z náruče jejího milého a nacpu do kufru, pokud to bude nutné
OdpovědětVymazatmusela jsem si Jestřebí hory najít na mapě máš to super, vždycky jsem chtěla žít v horách... ale to bych musela pořád chodit do kopce? když mi někdy dělá problém vylézt i na Kokořín? :'D no, aspoň bych měla dobrou kondičku.. když já mám spíš problém s tou samotou - někdy bych dokázala sama trávit celé dny a týdny a jindy zase ráda zajdu mezi lidi, asi bych potřebovala bydlet někde v půli cesty