Je tomu již osm let, co jsem ho poprvé třímala v rukou. A kruté okolnosti daly, aby to přede dvěma dny bylo naposledy…
Přežil již tolik pádů, tolik mých záchvatů vzteku. Tolikrát se stal svědkem důležitých událostí, procestoval se mnou tolik vzdálených i blízkých končin! Poslední pád na pražskou dlažbu se mu však stal osudným a můj milovaný, první digitální fotoaparát odešel do věčných lovišť.
Na první pohled byste to nepoznali, tak nepoškozeně vypadá. Dokonce i normálně funguje, až na jeden menší detail… Nezaostří na vzdálenost větší než půl metru, což je u fotoaparátu docela velké mínus.
Nechci se dohadovat, zdali by šel spravit a kolik by taková oprava musela stát. Ale ani ho nedokážu zahodit jako staré ponožky. Pomalu jsem se však smířila s tím, že k focení ho již nebudu moci využívat…
Tímto způsobem bych mu chtěla vzdát hold a také těm stovkám a tisícům fotografiím, které mi po něm zůstanou na externím disku.
Rest in piece, fotoaparát. Navždy zůstaneš v našich srdcích
OdpovědětVymazatCože?! To snad ne! Tolik krásných chvílí s námi prožil! :( Bude mi chybět, ten amatérský kompaktík, kterým jsi se nás vždy snažila fotit... ámen :(
OdpovědětVymazatR.I.P. Nikdy na tebe nezapomeneme.
OdpovědětVymazatUpřímnou soustrast
OdpovědětVymazat