Jedu na kole. Slunce svítí, jeho paprsky mě hladí po tváři, vítr šumí v korunách stromů nad mojí hlavou a cuchá mi vlasy. Zavřu oči a vychutnávám si ten pocit volnosti. Už jen roztáhnout ruce a vznést se k oblakům.
Moje mladší sestra tvrdí, že nežiju naplno. Celý život čeká, až jí bude patnáct a bude moct chodit na diskotéky, a nedokáže pochopit, proč já tam nechodím. Žít naplno? To pro ni znamená párty, chlastačky a "jet si svoje bomby". Takhle dnes přemýšlí spousta puberťáků.
Ale žít naplno! Naplno dýchat, závodit s větrem, z celého srdce se smát. Dělit se se světem o radost i pláč, řvát z plných plic. Vnímat tlukot vlastního srdce. Plně prožívat každičký okamžik, protože ten už se nikdy nebude opakovat.
Já žiju naplno. A ty?
Já a sestra (podobu nehledejte) - Zlín, srpen 2014
to je hrozně romantický <3
OdpovědětVymazatMáš krásný sloh, víš to? :)
OdpovědětVymazat[1]: díky :'D
OdpovědětVymazat[2]: děkuji :) to jsou mi novinky
Taky nechápu moc Kachninu logiku "žít naplno"... ale souhlasím s tebou :3
OdpovědětVymazatJe to moc hezký.
OdpovědětVymazatVelmi zajímavě napsaný ouo
OdpovědětVymazatA docela mě děsí, že ses pohybovala zatraceně blízko mého bydliště D':
[6]: já jsem všude...
OdpovědětVymazat