Bobřík hladu a sestřina dieta

Od včerejšího večera držím bobříka hladu. Já vím, jsem blázen a vy nejspíš nechápete, proč to dělám, když z toho nic nemám. Jen jsem to chtěla zkusit, taková malá výzva. Možná moje ego potřebuje trochu promasírovat.
Z počátku to šlo docela dobře, touhu po snídani jsem zahnala sklenicí vody a tak pokračovala celý den. Nejvíc mě štve sestra, která mi pořád voní pod nosem nějakým tím jídlem.

Rozhodla se, že bude držet dietu. Už asi stou za její krátký život - přitom nikdo nechápe, co ze sebe chce shazovat. Pořád na netu hledá nějaký zázračný prostředek na hubnutí. Naštěstí nikdy nezvládne našetřit dost peněz, aby si ho objednala. Začíná s tím být docela otravná. Když chce hubnout, proč se nepohybuje? Celý den si válí šunky v posteli. Ale žádná ta její slavná dieta jí nikdy nevydrží déle než půl dne (s touhle skončila včera večer a hodila do sebe misku čokolupínků a sušenku). Na to moc miluje sušenky a energeťáky :D

To jsem trochu odbočila, už pár hodin padám hlady a začíná mi to lézt na mozek. Chvílemi mám pocit, že budu zvracet, a když se zvednu, všechno se se mnou houpe. Začínám chápat význam slov "šilhat hlady". Nemá na to vliv i to příšerné vedro? Uch, nechápu, jak tak někdo může vydržet hned několik dní. Moc se těším na to šťavnaté, doufám, jablko, co na mě čeká....

JENOM HODINU..!