Žít naplno

Jedu na kole. Slunce svítí, jeho paprsky mě hladí po tváři, vítr šumí v korunách stromů nad mojí hlavou a cuchá mi vlasy. Zavřu oči a vychutnávám si ten pocit volnosti. Už jen roztáhnout ruce a vznést se k oblakům.

Žít naplno.

Pohřbívám svého věrného přítele

Je tomu již osm let, co jsem ho poprvé třímala v rukou. A kruté okolnosti daly, aby to přede dvěma dny bylo naposledy…

Zasněžená velikonoční Praha

Po třech měsících se naše úžasná partička Rovercats opět sešla. A úspěšně jsme dorazily všechny! =^-.-^=

Osamělý král polí

Jen tak spěšně jsem projížděla fotky z prázdnin. Opravdu spěšně, jelikož jsem náruživý fotograf a v jiném případě bych nad tím trávila hodiny a hodiny... Ale u téhle fotky jsem se zarazila. Nejenže tím zabarvením působí trochu nostalgicky, ale vždycky se mi při pohledu na ni vybaví písnička, kterou zpíváváme u táboráku...

"

A on tam stál a koukal do polí,

byl jak král, sám v celém okolí,

korunu měl, i když ne ze zlata,

a jeho pokladem byla tráva střapatá.

"

foceno v: Zlín - Mladcová, srpen 2014

Cesta do hlubin mojí duše - moje nejupřímnější zpověď světu

Jedni tvrdí, že každý člověk je jedinečný. Z toho by se dalo odvodit, proč si spousta lidí myslí, že je nikdo nedokáže pochopit a nikdo jim nerozumí. Ale pak jsou druzí. Tvrdící, že každý člověk má na Zemi dvojníka či spřízněnou duši.

(Jistě, nejspíš to nebude tak černobílé, ale v hlavě mi teď cirkuluje spousta jiných myšlenek, než abych tu nad tím uvažovala.)

*Pozor, pravděpodobně obsahuje výlevy mojí duše, které náhodnému čtenáři nemusí připadat ani trochu zajímavé.*

Chaos v hlavě, v duši, v srdci...

Na chvíli se usadím do zelené trávy,

alespoň teď toužím v duši svůj klid mít.

Však vnějšího světa "řád věcí" a sváry

chtějí mi ho v chaos obrátit.

750 let hradu Bezděz z pohledu hradní paní

Je tomu už 750 let, co Přemysl Otakar II. podepsal zakládací listinu hradu Bezděz, a tato příležitost se samozřejmě neobešla bez oslav! Ani já jsem nemohla chybět...

Hrad Bezděz, léta páně 2014 devátého dne měsíce srpna.