Volná jak pták

Objevíte mé jméno? :)

2 bláznivé skautky, 15 hodin a 55 kilometrů

Byl jednou jeden tábor (konkrétně minulé dva týdny) a na tom táboře pár bláznivých skautů…

Slunce se právě vyšplhalo na nejvyšší bod na obloze a spalovalo krajinu pod sebou. Teplota se po několika chladnějších dnech opět vyšplhala nad hranici třiceti stupňů. Ideální chvíle vyrazit na túru, co říkáte?

Žít naplno

Jedu na kole. Slunce svítí, jeho paprsky mě hladí po tváři, vítr šumí v korunách stromů nad mojí hlavou a cuchá mi vlasy. Zavřu oči a vychutnávám si ten pocit volnosti. Už jen roztáhnout ruce a vznést se k oblakům.

Žít naplno.

Pohřbívám svého věrného přítele

Je tomu již osm let, co jsem ho poprvé třímala v rukou. A kruté okolnosti daly, aby to přede dvěma dny bylo naposledy…

Zasněžená velikonoční Praha

Po třech měsících se naše úžasná partička Rovercats opět sešla. A úspěšně jsme dorazily všechny! =^-.-^=

Osamělý král polí

Jen tak spěšně jsem projížděla fotky z prázdnin. Opravdu spěšně, jelikož jsem náruživý fotograf a v jiném případě bych nad tím trávila hodiny a hodiny... Ale u téhle fotky jsem se zarazila. Nejenže tím zabarvením působí trochu nostalgicky, ale vždycky se mi při pohledu na ni vybaví písnička, kterou zpíváváme u táboráku...

"

A on tam stál a koukal do polí,

byl jak král, sám v celém okolí,

korunu měl, i když ne ze zlata,

a jeho pokladem byla tráva střapatá.

"

foceno v: Zlín - Mladcová, srpen 2014

Cesta do hlubin mojí duše - moje nejupřímnější zpověď světu

Jedni tvrdí, že každý člověk je jedinečný. Z toho by se dalo odvodit, proč si spousta lidí myslí, že je nikdo nedokáže pochopit a nikdo jim nerozumí. Ale pak jsou druzí. Tvrdící, že každý člověk má na Zemi dvojníka či spřízněnou duši.

(Jistě, nejspíš to nebude tak černobílé, ale v hlavě mi teď cirkuluje spousta jiných myšlenek, než abych tu nad tím uvažovala.)

*Pozor, pravděpodobně obsahuje výlevy mojí duše, které náhodnému čtenáři nemusí připadat ani trochu zajímavé.*